Město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká

13. 07. 2018

Je mi dvanáct let, s velkým očekáváním ukusuju řízek v autobuse a babička otevírá trochu nervózně slivovici. Jedeme do Prahy! Poprvé do opravdického, velkého světa, kde žijí všichni slavní zpěváci, herci a prostě lidi, co něco znamenají. Poznají na první pohled, že jsem z Moravy? Co když se ztratíme? A umí vůbec babička jezdit metrem?

Na detaily už si nevzpomínám, ale uchvácení Prahou během první návštěvy si pamatuju dodnes – majestátní Hradčany a historické paláce, celý ten velkoměstský frmol, představení v sále Národního divadla, první hranolky u McDonalda a nápisy na budovách v cizích jazycích. „Jednou budu žít v Praze!,“ tvrdila jsem už tehdy odhodlaně. „Nezůstanu na celý život v malém městě, v tom stereotypu a nudě. Budu chodit na koncerty, mluvit anglicky a oblékat se jako všichni v televizi. Budu chodit do kaváren a prostě budu žít svobodně!“

Po pár letech, kdy jsem stihla navštívit řadu světových metropolí v Evropě, Asii i Austrálii, miluju Prahu pořád stejně. I když život v ní není zdaleka tak idylický, jak se zdál tehdy. Jako „Nepražák“ se ale na Prahu pořád umím dívat očima turisty a dobře vím, co je v ní nejkrásnější. Chcete to vědět také?

Příběhy a pohádky

Historie každého státu se koncentruje v příběhu hlavního města. Ten pražský je prastarý, opředen pověstmi a legendami. Když se člověk začte do příběhů starých českých pověstí nebo tajemné židovské mytologie, najde v toulkách Prahou úplně jiný rozměr. Tak například: Na konci Karlova mostu je socha Bruncvíka. Dokud jsem si nepřečetla příběh o rytíři a jeho ochočeném lvu, který se stal českým státním symbolem, skoro jsem si ho nevšimla! Podle pověsti se Bruncvíkův meč znovu objeví na Karlově mostě, až v Čechách nastanou zlé časy. (Takže zatím dobrý?) Ráda chodím na Vyšehrad nebo do zahrad Petřína a vzpomněla jsem si tam na příběh kněžny Libuše, která nechala poslat pro krále Přemysla a věštila městu zářnou budoucnost, před jehož „prahem“ se budou klanět králové a velmožové. „Vidím město veliké, jehož sláva se bude hvězd dotýkat...“ Co když byla opravdu vědma?

Ranní procházka Starým Městem

Za posledních pár let přibylo v Praze tolik turistů, že to pozná i Moravák. Jestli tedy můžu něco poradit, tak je to časná ranní procházka. Nejlepší je přivstat si o víkendu na sedmou. Město je téměř prázdné, otevřeno je pár prvních pekáren, a když uždibuju teplou koblihu po cestě uličkami Starého Města a posbírám pár skvělých snímků, hned mám v Praze lepší pocit. Trochu jako na výletě. Všimli jste si někdy, že o patro výš je ještě jedno město? Zkuste držet pohled vzhůru a hledat domovní znamení nebo drobné detaily, které by vám ve spěchu nebo plných uličkách unikly. Víte, kde je plaketa Egona Erwina Kische nebo jelen s křížem na hlavě? Který dům má v domovním znaku žábu nebo dva muže nesoucí hrozen vína?

Nábřeží Vltavy

Kamarádka Hana koupila v Praze loď. Pojmenovala ji Lady Jane, zakotvila v Holešovicích, a když jsme grilovaly u mola, krmily labutě a ráno vylezly z kajuty, měla jsem pocit, že jsem na jihu Evropy. Tehdy jsem poznala ještě další – „námořní“ - rovinu Prahy. Na lodi se dá dojet z Podolí až do centra a údolí Vltavy je nádherné! A když si chci připomenout způsob života na jihu Evropy, vyrazím na procházku po náplavce a zakončím ji na jedné z restaurací podél břehu s výhledem na Vltavu nebo na panorama Hradčan.

Fenomén české hospody

Zatímco Italové, Španělé nebo Francouzi posedávají v kavárnách, česká tradice velí zajít na jedno! Naše pivní kultura má rozhodně co nabídnout, jsme na ni patřičně hrdí a suverénně s ní můžeme konkurovat irským a skotským pubům. Pivo a tlačenku s cibulí, utopence nebo párečky s křenem si můžete dát „na úrovni“ v lepších podnicích na Strahově nebo na Hradčanském náměstí a s minipivovary z Prahy a Středních Čech se doslova roztrhl pytel. Kamarády z ciziny beru nejraději do pivnice U Tygra, do Strahovského kláštera nebo do Lokálu. A jestli máme v hospodách něco opravdu rádi, tak je to stará dobrá česká Kofola. Zatímco v komunistickém Československu se kofein pro její výrobu extrahoval z komínových sazí jediné pražské pražírny kávy, dnes se sirup Kofo vyrábí naštěstí z přírodních ingrediencí. A chutná báječně!

Morava v Praze 

Praha je plná lidí ze všech koutů světa i z regionů celé naší země. Pražáci jim říkají „náplava“. My naplaveniny se pak sdružujeme v komunitách, z nichž nejbližší mému srdci tvoří Moraváci. Účastnit se jedné z nezapomenutelných tradičních akcí, které lze většinou navštívit pouze příležitostně na Slovácku, je opravdovým zážitkem pro tělo i ducha! Tradiční Jízdu králů, která dnes patří k památkám UNESCA, mohou návštěvníci Prahy vidět i na Karlově mostě, těm odvážnějším bych doporučila Folklórní mejdlo na Národní třídě, a ti s romantickou duší musí navštívit dozvuky Horňáckých slavností na Kampě…

Vaše Kristýna